ROZHOVOR: Největší odměnou je obyčejný úsměv dítěte, kterému se uleví

Rádi bychom vám představili dětskou sestřičku, Mgr. Vendulu Machovou, jejíž instagramový profil detska_sestricka byste si neměli nechat ujít, a to zejména pokud máte děti. Vendula je dětská a všeobecná sestra s dlouholetou praxí, maminka dvou dětí a manželka lékaře, která se na Instagramu věnuje osvětě v oblasti prevence, zdravého vývoje a podpory imunity u dětí. Chcete-li odborné, ale srozumitelné rady a doporučení, které vám mohou pomoci lépe porozumět potřebám dětského organismu – ať už jde o každodenní péči, prevenci nemocí či podporu zdravých návyků v raném věku, nezapomeňte instagramový profil dětské sestřičky sledovat.

 

Zaujal nás Váš instagramový profil, díky kterému mohou rodiče získat spoustu cenných a praktických rad a odpovědí na otázky, na které často v ordinaci pediatra není prostor. Co bylo impulsem k založení Vašeho profilu?

Svůj profil na instagramu jsem si založila na mateřské dovolené jako možnost seberealizace. Pomáhá mi stále se vzdělávat, zdokonalovat, rozšiřovat odborné znalosti a bojovat proti konspiracím. Věřím, že na mém profilu najde spoustu rodičů užitečné informace, které jim usnadní péči o to nejcennější, co máme – naše děti.

Jak jste se dostala k profesi dětské sestřičky?

Dětskou sestřičkou jsem se rozhodla stát z několika důvodů, které se v průběhu života propojily. Velkou inspirací mi byla moje maminka, která také pracovala jako zdravotní sestra. Díky ní jsem už od dětství vnímala, jak důležitá a smysluplná tato profese je, a měla jsem možnost nahlédnout do světa zdravotnictví zblízka. Zároveň mě vždycky naplňovala práce s dětmi – jejich upřímnost, zvídavost a schopnost radovat se i v náročných situacích. Proto pro mě byla volba pediatrie naprosto přirozená. Svou profesní cestu ve zdravotnictví jsem tak budovala krok za krokem s jasným cílem – stát se dětskou sestrou. Prvním milníkem byla maturita na střední zdravotnické škole. Po maturitě jsem se rozhodla rozšířit své znalosti a schopnosti na akademické půdě a nastoupila jsem na univerzitu Palackého v Olomouci, obor Všeobecná sestra. Po složení státnic jsem chtěla nastoupit na své vysněné pracoviště – do Dětské nemocnice, ale tehdy byl zrovna stopstav, což je vzhledem k dnešnímu nedostatku zdravotníků téměř neuvěřitelné. Nastoupila jsem tedy jako instrumentářka na operační sál (moje druhá srdcovka). Nechtěla jsem se však vzdát svého snu, a tak jsem se rozhodla udělat další krok – podala jsem přihlášku na Ostravskou univerzitu – obor Ošetřovatelství v pediatrii. Zhruba v polovině studia přišla příležitost, na kterou jsem čekala. Bylo mi nabídnuto místo v Dětské nemocnici. Díky této nabídce jsem se konečně dostala tam, kde jsem vždy chtěla být – k dětem.

Jaký je největší rozdíl mezi prací s dětmi a dospělými pacienty?

Ošetřování dětí se výrazně liší od péče o dospělé. Klíčová je citlivá a věku přiměřená komunikace, empatie a schopnost získat si důvěru, a to často nejen s dětmi, ale i s rodiči, kteří jsou nedílnou součástí péče. Dospělý je zpravidla schopen spolupráce. U dětí je spolupráce často omezená věkem strachem nebo nepochopením situace, a proto je potřeba k nim přistupovat kreativně a individuálně. Dítě potřebuje více podpory, uklidnění i odvádění pozornosti nejlépe formou hry. Děti také často reagují na bolest intenzivněji a emotivněji. Je důležité rozpoznat projevy bolesti i u těch, které ji neumí opsat slovy. Ošetřování dětí proto vyžaduje nejen odborné znalosti, ale i vysokou míru empatie trpělivosti a schopnosti reagovat flexibilně. Ošetřování dětí je náročné, ale zároveň velmi naplňující a obohacující.

Co Vás na téhle práci nejvíc baví a co je nejtěžší?

Jednak je to samotný kontakt s dětmi – děti se radují i z maličkostí, dokáží nás nečekaně rozesmát jedinou větou, drobným gestem nebo tím, jak vnímají svět po svém. Každý den přináší nové výzvy, ale i radost z uzdravování či pokroku malých pacientů. Největší odměnou je obyčejný úsměv dítěte, kterému se uleví. Práce je opravdu pestrá, smysluplná a přináší pocit, že člověk pomáhá tam, kde je to nejvíce potřeba. A nejtěžší je vyrovnat se s emocemi, které přinášejí těžké nebo vážné situace – nemoc, bolest nebo strach malých pacientů, ale i jejich rodin. Právě díky těm nejtěžším momentům si ale člověk ještě víc váží těch radostných.

Jaké jsou nejčastější zdravotní problémy u dětí, se kterými se setkáváte?

Když jsem pracovala jako sestra na oddělení dětského ORL, tak jsem se setkávala s onemocněními v oblasti hlavy a krku. Nejčastěji jsem se starala o děti s plánovanou adenotomií (odstranění zvětšené nosní mandle), či tonsilektomií (odstr. krčních mandlí), různými úrazy, krvácením. Pak také o děti s poruchou sluchu nebo onemocněním nosu. Nemálo bylo také malých pacientů, kteří si strčili do zevního zvukovodu či nosu to, co tam nepatří a nešlo to vytáhnout ambulantně. Nyní se setkávám nejčastěji s běžnými dětskými infekty – virózy, chřipky, záněty středního ucha, 5., 6., 7. nemoci, střevní virózy, případně úrazy.

Jedna z nejčastějších otázek rodičů je, jak podpořit imunitu dětí přirozenou cestou. Poradíte?

Dětská imunita se teprve vyvíjí, a proto je důležité ji podporovat dlouhodobě udržitelným způsobem, kam spadá:

• Zdravá a vyvážená strava – důležitý je zejména dostatek čerstvé zeleniny a ovoce a pak také fermentované potraviny jako jsou jogurty, kefíry či kysané zelí. Tip: pokud vaše děti odmítají jíst zeleninu, zkuste jim ji připravit pomocí vykrajovátek do zábavných tvarů nebo je zapojte do přípravy jídla. Také můžete připravovat více krémových polévek, kde zeleninu rozmixujete.
• Pobyt na čerstvém vzduchu – i když je venku chladno, je důležité, aby děti trávily čas venku. Příroda, sluneční světlo a pohyb venku podporují imunitní systém.
• Dostatek spánku a pravidelný spánkový režim – dostatek spánku je klíčový pro růst dětí, regeneraci a správný vývoj mozku. Deficit hlubokého spánku vede k poruchám imunity a častější nemocnosti. Zaměřte se na to, aby děti před spánkem nekoukaly do telefonu nebo na televizi.
• Základní hygienické návyky – povzbuzujte děti, aby si pravidelně myly ruce, zejména před jídlem a po příchodu domů. Tato jednoduchá hygienická rutina pomáhá předcházet šířením nemocí.
• Neméně důležitá je i psychická pohoda, neboť dlouhodobý stres nebo napětí mohou imunitu dětí oslabit.
• Z doplňků stravy má smysl užívání vitamínu D od podzimu do jara, betaglukany (v pravidelných kůrách), zinek a vitamín C (tyto v době nachlazení).

Blíží se léto a prázdniny, a bohužel také častější výskyt úrazů díky sportovním a venkovním aktivitám. Na co by si děti a rodiče měli dávat pozor?

Zde bych vypíchla téma, které je v odborných pediatrických kruzích v poslední době často zmiňované a jsou to trampolíny. Trampolína bývá oblíbenou zábavou většiny dětí. Pokud však nejsou dodržena základní pravidla skákání a trampolíně, je to vysoce riziková aktivita s potenciálem významného ortopedického poranění. Za posledních několik let až dramaticky vzrostl počet úrazů v souvislosti s trampolínou, protože jsou častěji kupovány na zahrady i do různých dětských koutků. Zranění jsou různorodá od lehkých po těžká. Nejčastěji jde o poranění končetin. Ustálil se i název „trampolínová zlomenina (zlomenina holenní kosti) či „trampolínový kotník“. Dále dochází také často k poranění hlavy, zubů nebo vnitřních orgánů. Vesměs všechny studie, které se zabývají úrazy na trampolíně se shodují, že nejvíce úrazů vzniká v případě, kdy na trampolíně skáče více jak jedno dítě. Pamatujte tedy na to, že trampolína není hlídací teta a děti na trampolíně musíte hlídat vy.

Co by podle Vás, dětské sestřičky, nemělo v létě chybět v domácí lékárničce pro dítě?

Obsah lékárničky se mění a zvětšuje s věkem dítěte. Pro úplně malé miminko v kočárku, které nepatří na sluníčko stačí: antipyretika, teploměr, mastička na opruzeniny, nosní odsávačka, mořská voda, případně antihistaminikum či pinzeta na klíště, pokud se i do kočárku dostanou nezvaní návštěvníci. Pro starší děti lékárničku rozšíříme o: dezinfekci, která neštípe, pár gázových čtverečků, náplasti (klasické, větších rozměrů nebo i s obrázkem), obvaz střední velikosti, aby měl všestranné využití (řekněme 8-10 cm), pinzetu na klíště, chladivý gel po štípnutí hmyzem, antihistaminikum, repelent, opalovací krém spf 50, lék na nevolnost v autě, lék na střevní potíže a rehydratační roztok.

 Na fotografii Vendula Machová s manželem, který pracuje jako lékař. 

Profese zdravotní sestřičky je také velmi psychicky náročná. Jak se staráte o své duševní zdraví?

Když je toho někdy moc, tak mluvím, nejčastěji s manželem. Protože mlčet o těžkostech je jako nosit batoh plný cihel. Mám také svoje koníčky, třeba práci na zahrádce nebo ráda kreslím, to mě odvede na jiné myšlenky. A jednou za čas, když nemusím do práce, děti jsou ve škole a školce, tak místo uklízení či vaření si dovolím čas jen sama pro sebe, třeba celé dopoledne sedím a čtu knížku nebo se jdu projít do města či přírody.

I dětská sestřička jistě ve své profesi zažije úsměvné situace. Prozradíte nám nějakou?

Jednou jsem starala o chlapečka, který musel být akutně ošetřen na operačním sále v celkové narkóze, protože si do nosu strčil nějaké malé plastové zvířátko, které nešlo vytáhnout, mělo ostré hrany a chlapeček z důvodu bolesti nespolupracoval. Když bylo úspěšně po operaci a chlapečka jsme vyzvedávali ze sálu, dostal do krabičky zvířátko a k tomu ještě i panáčka. Na oddělení jsme se ho pak ptali, proč si do nosíku strčil ještě další věc, že to muselo určitě bolest a on nám zcela vážně odpověděl: „Když se nemohlo zvířátko dostat ven, poslal jsem tam panáčka na pomoc.“ Této záchranné misi jsme se ještě dlouho smáli.

Foto: 
Soukromý archiv V. Machové.