ROZHOVOR: Letní den, kdy bychom neoperovali zlomeninu páteře, byl spíše raritou

Vzhledem k tomu, že vás srpnový rozhovor o neurochirurgii zaujal, přinášíme vám jeho pokračování, které se bude týkat úrazů spojených se sportem a venkovními volnočasovými aktivitami. Častější riziko úrazů je bohužel spojeno nejen s létem, ale také s teplými podzimními dny, kdy trávíme více času venku. Nejen o úrazech a neurochirurgii jsme si povídali s MUDr. Martinem Bombicem, lékařem Neurochirurgického oddělení Nemocnice České Budějovice a.s.

Jaké bylo léto v českobudějovické nemocnici pohledem neurochirurga?

Jako neurochirurgové jsme v létě prožívali skutečnou epidemii úrazů. Na českobudějovickém neurochirurgickém oddělení byl raritou letní den, kdy bychom neoperovali alespoň jednu zlomeninu páteře. Celoroční “zásobu“ dopravních nehod v létě bohužel rozšíří “skokani”. Skok do mělké vody s neznámým dnem, často pod vlivem alkoholu, končí děsivě. Člověk s vysoko uloženým poraněním krční míchy může mít ochrnuty všechny končetiny, což znamená, že nemůže ovládat ani invalidní vozík. Zavřete oči a představte si tento stav u sebe. Nemít helmu a cítit vítr ve vlasech je sice příjemnější než její nošení, ale tady jde o rozdíl mezi životem a smrtí. Neurochirurg nedokáže spravit poraněný mozek. Může pouze zastavit krvácení z poraněných cév mozku nebo provést zákroky přechodně ulevující otoku pohmožděného mozku.

Během posledních let se velké oblibě těší elektrokoloběžky. Někteří na ně nedají dopustit, jiní v nich vidí bezpečnostní riziko. Jak se na jejich používání díváte Vy? 

Řidiči elektrokoloběžek a všichni cyklisté by si předtím, než vyjedou, měli zodpovědět několik otázek a podle toho se chovat. Jezdí řidiči aut často bezohledně? SMSkují za jízdy? Jezdí pod vlivem alkoholu či drog? Ano. Ano. Ano. Obrovský rozmach elektrokol a elektrokoloběžek? Na jedné straně pomáhají přiblížit pohyb lidem, kteří by na ně jinak nesedli, na straně druhé má právě tato skupina malé zkušenosti se setrvačností kola či koloběžky při brždění, v zatáčkách či s vlastním tělem. Poranění z elektrokol a elektrokoloběžek jsou svou závažností a prognózou mnohem blíže autonehodám než cyklistickým pádům. 

Proč je právě léto a dny, kdy je hezké počasí, spojeno s vyšší úrazovosti?

Lidé tráví více času venku a více se věnují sportovním aktivitám. Na silnicích je více cyklistů a motocyklistů. Zvýšený dopravní provoz a nedostatečná opatrnost mohou vést k nehodám, které často končí vážnými zraněními. Vysoké teploty mohou způsobit únavu, dehydrataci a sníženou pozornost. Během dovolených a prázdnin jsou lidé méně opatrní a více riskují, např. v důsledku konzumace alkoholu. Ne zcela raritním dětským poraněním hlavy nebo krční páteře je náraz houpačky jiného dítěte do hlavy jiné, nic netušící ratolesti, která vešla do této trajektorie. A aby toho nebylo málo, mozek špatně toleruje i biochemická poranění, nesnese nedostatek kyslíku či krve trvající déle než cca 5 minut. Každoročně se opakují tragédie s identickým scénářem. Skupina dospělých spoléhá na to, že “ někdo u bazénu s dětmi je”. Když už pořizujete bazén na zahradu, VŽDY je nutný dohled dospělého a bezpečnější je nadzemní bazén než zapuštěný do země. Na otevřené vodě bychom měli vždy plavat minimálně ve dvou.

Úrazy se bohužel netýkají jen venkovních aktivit, ale s různými zraněními se můžeme setkat i při sportu. Častý je např. otřes mozku. Na co by si sportovci měli dát pozor?

Statistickou zajímavostí je, že muži jsou diagnostikováni se sportovním otřesem mozku častěji než ženy. Mezi sporty s vysokým rizikem otřesu mozku patří americký fotbal, ragby, lední hokej a bojová umění. Mezi sporty s nejnižším rizikem otřesu mozku patří baseball, softball, volejbal a gymnastika. Vyšší BMI (body mass index) a méně než 3 hodiny tréninku týdně zvyšují riziko sportovního otřesu mozku. Opakované otřesy mozku mohou vést k chronické traumatické encefalopatii (CTE) a dalším dlouhodobým neurologickým problémům. CTE je neurodegenerativní onemocnění mozku, které se vyskytuje u těch, kteří byli vystaveni opakovaným traumatickým úderům do hlavy. Jde o stav spojovaný s profesionálními boxery a dalšími sportovci a osobami, které zažívají opakované úrazy hlavy. Mezi příznaky patří např. ztráta paměti, problémy s koncentrací, zmatenost, potíže s plánováním a organizováním úkolů, změny v náladě, podrážděnost, agresivitu, deprese, úzkost či impulzivní chování. Dokonce existují důkazy naznačující, že hlavičkování míče ve fotbale může hrát roli v poranění mozku a zvyšovat riziko vzniku neurodegenerativních onemocnění, a to včetně demence.

Neurochirurgie bývá označována za královnu lékařských oborů. Proč jste si vybral právě ji?

Neurochirurg má někdy nepřirozenou motivaci řešení úkolů. Tam, kde jiní s úlevou zjišťují lehkost a jednoduchost dosažení cíle, tam nás přitahuje řešení těžkých a rizikových situací, často intelektuálně, manuálně, a i časově mimo běžné výzvy. I přes vysokou pravděpodobnost existence jiných forem života v dosud objeveném vesmíru, je lidský mozek tou nejkomplikovanější známou hmotou. Je obrovským privilegiem mít možnost ovlivňovat tuto hmotu a léčit tak pacienta. Lékařský a sesterský tým podílející se na diagnostice, přípravách a realizaci operace je obrovský a absolutně nepostradatelný. Neurochirurg není hráč – solitér, je vykonavatelem části obrovské týmové práce. Já se věnuji cévní neurochirurgii a operativě obtížně přístupných nádorů. Vnímám jako privilegium možnost pomáhat udržovat na českobudějovické neurochirurgii tradici, kterou svou letitou prací vytvořil současný primář doc. Fiedler a před ním emeritní primář MUDr. Chlouba. Oba mi dali možnost rozvíjet se a postavili kvalitou práce naše pracoviště nejenom “na mapu” českou, ale i světovou. Tým páteřních specialistů Dr. Teplého, Dr. Nesnídala, Dr. Měšťana a dalších zajišťuje nejvyšší možnou spinální péči pro celý Jihočeský kraj. 

Neurochirurgické oddělení Nemocnice České Budějovice a.s. otevírá dveře do svého týmu vážným zájemcům o tento obor! V případě zájmů více informací najdete ZDE.

Vzpomenete si, která operace pro Vás byla největší výzvou?

V paměti mi zůstávají spíše příběhy s neobvyklým lidským pozadím než ty technicky náročné. Kdysi jsem operoval asi 10letého kluka s vrozenou poruchou tvorby pojivové tkáně. Poměrně banální pád mu způsobil obrovské nitrolební krvácení, které utlačilo životně důležitá mozková centra. Byl přivezen ve stavu, kdy se dalo z neurologických projevů předpokládat, že i když přežije operaci, bude mít trvale těžce poškozený mozek a zůstane v kómatu. Když jsem pak s odstupem času šel na dětské oddělení, čekalo mě překvapení. Kluk seděl na posteli a s úsměvem rehabilitoval s fyzioterapeuty. Běhal mi mráz po zádech.

Máte nějaký profesní sen?

Hlavní snahou je i nadále udržet a rozvíjet kvalitu péče a operativy. Překážek, proti kterým bojujeme, je mnoho. V dnešní době zájem o medicínu, jako o profesi, klesá. Neurochirurgie je běh na dlouhou trať. Vychovat neurochirurga schopného zajistit péči v určité oblasti trvá minimálně 10 let. Proto oceňuji talent a vytrvalost mladších kolegů. Mým přáním je udržet si co nejdéle otevřenou mysl a schopnost učit se novým věcem. Splněným snem byla, díky letité práci primáře Fiedlera, možnost navštívit v Japonsku jednu z nejlepších cévních neurochirurgií na světě. Velkou satisfakcí je i to, že k nám jezdí na stáže neurochirurgové z USA a Velké Británie.

Čemu se věnujete ve volném čase? Jízda na elektrokoloběžce a bojové sporty to nejspíš nebudou?

Přestože se o medicíně nedá striktně říct, že jde o exaktní vědu, jde o činnost, u které musíte zdůvodňovat svá rozhodnutí a konání racionální rozvahou, výsledky prokázanými vědeckými studiemi. Pro mě je ideálním protipólem hudba. Hudba sleduje určitá pravidla, ale mnohdy je vznik nového v hudbě založen právě na nerespektování tradice či zákonitostí. Hudba je abstraktním skvostem a připomínkou vznešených vlastností lidstva. Měl jsem štěstí, že jsem se mohl připojit ke zkušené bluesrockové kapele Mustang Bluesride. Mezi lékaři je hodně skvělých hudebníků, a to dokonce i na našem oddělení.

Jaká hudba zní na operačním sále, když operuje MUDr. Bombic?

U operací mám rád ticho. Asi mám typicky mužský mozek, dokážu se soustředit jen na jednu věc, a v neurochirurgii to platí o to víc. Nedokážu vnímat hudbu jako pozadí. Jakmile něco hraje, podvědomě začínám přemýšlet nad kompozicí, použitými nástroji, emocionální rovinou atd. A to si u operace nemůžu dovolit. Ve fázích uvolněnější atmosféry, když je průběh operace příznivý, si vystačíme s filmovými hláškami jako např. “To není jako práce s buzolou děti.”
 

Foto: Tomas Fantys

Úvodní foto: Operace karotidy: vlevo primář NCHO doc. MUDr. Jiří Fiedler, Ph.D., MBA, vpravo MUDr. Martin Bombic, archiv Neurochirurgické odd. Nemocnice České Budějovice, a.s.