Mikrobiota – bakteriální osídlení těla

V druhé polovině 90. let, kdy se začaly uplatňovat nové molekulárně-biologické technologie, došlo k rozvoji oboru mikrobiální ekologie. Ukázalo se, že existuje obrovská diversita v genomu buněk, na rozdíl od genomů vyšších organismů. Jedním z překvapivých zjištění bylo, že není na planetě místa, kde by se bakterie nevyskytovaly. Jednoduché prokaryotické (rostlinné) buňky tvoří více než polovinu celé biomasy (zelené hmoty) na Zemi.

V roce 2010 začalo podrobné studování složení slizniční a kožní mikroflóry, tedy mikrobioty lidského těla. Mikrobiota, dříve mikroflóra je tedy souhrn všech genetických informací přítomných buněk.

Tato mikroflóra se podílí na základních fyziologických procesech od trávení, růst až po tvorbu vitamínu B12 a K, které jsou nezbytné pro přirozenou funkci imunitního systému. Z dosavadních výzkumů vyplývá, že tělo obsahuje 10krát více bakterií, plísní a jiných mikroorganismů než lidských buněk a všechny jejich funkce ještě zdaleka nejsou poznány. Obecně je známo, že v těle i v okolním prostředí jsou vedle bakterií neškodných či dokonce prospěšných také bakterie patogenní. Ty ovšem mohou jednou svému hostiteli způsobit onemocnění, jindy s ním žít v symbióze.

K základním zjištěním dosavadního výzkumu patří například to, že ve střevě žije kolem 10¹⁴ bakterií (každý z nás má ve střevu asi 1,3 kg bakterií), jsou tam ale také viry, plísně a paraziti.

Střevní mikrobiom je velice specifický (individuální) pro každého jedince. Hovoří se o „střevních skupinách" neboli enterotypech.

Další zajímavou otázkou je vztah naší mikrobioty k váze člověka. Bylo zjištěno, že složení a vlastnosti střevní mikrobioty se liší u jedinců, kteří si váhu udržují složitěji, ve srovnání s jedinci přirozeně štíhlými. Ukázalo se, že lidé určitého enterotypu jsou schopni z potravy zpracovávat více živin a energie. Složení střevní mikrobioty tedy ovlivňuje i metabolické děje.

Zvláštností je tzv. „hygienická hypotéza". Ta prokázala, že kolonizace střeva tělu prospěšnými bakteriemi v raném dětství má mnohem větší efekt. Než kolonizace pozdější. Pro budoucí vývoj jedince je tedy důležitý už způsob porodu - pokud probíhá císařským řezem, je kolonizace střeva mnohem nižší. Podobně je zdůrazňován i pozitivní dopad kojení.

Důležitou otázkou je i vliv změn ve složení střevní mikrobioty, kdy se eubiosa, tedy správné střevní osídlení, mění v dysbiosu, tedy nerovnováhu střevních bakterií.

Nerovnovážná střevní mikroflóra, může mít souvislost s mnoha onemocněními, jako Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, ale i s některými alergiemi, např. celiakie. Studie hledají souvislost i s diabetem I. a II. typu.

Už Hippokrates upozorňoval na to, že střevo je základ zdravého fungování organismu.

Renesance zájmu o úpravu střevní mikrobioty, která nastává v posledních desetiletích, je spojena především s výzkumem působení probiotik a prebiotik.

Probiotika jsou živé mikroorganismy, vhodných bakteriálních kmenů, aplikované orálně. Jsou to bakterie mléčného kvašení (laktobacily, bifidobakterie), ale i jiné druhy bakterií (enterokoky, některé kmeny E. Coli), a kvasinky.

Prebiotika jsou látky, kterými se střevní bakterie živý; patří mezi ně některé sacharidové složky (např. inzulin a jiná rozpustná vláknina).

Synbiotika pak obsahují jak probiotika, tak prebiotika.